Habr obecný (Carpinus betulus) se řadí do vlastní čeledi habrovité, nebo podle starších členění do čeledi lískovité. Je domácí dřevinou, původní areál zahrnuje celou Evropu a Asii až po Írán. Je to jednodomý listnatý strom dorůstající výšky přes 20 m, s průměrem koruny nad 10 m. Ve stříhaném plotu optimální výška 1 – 4 m. Celkovým vzhledem připomíná buk (Fagus sylvatica). I když listy buku a habru jsou povrchově podobné, bližším ohledáním je patrné, že ty z bukového mají hladké hrany, zatímco u habru jsou ostře zoubkované. Dalším rozdílem jsou jeho pupeny, které se objevují na větvičkách v zimě. Habr je má v jedné rovině s větvením na rozdíl od buku, který je má delší a štíhlejší, a v jiném úhlu.
Korunu má tento statný strom mohutnou vysoce klenutou, někdy poněkud nepravidelnou. Kmen je pokryt šedou hladkou kůrou, větve leskle hnědé a tenké.
Listy jsou střídavé, podlouhle vejčité, na vrcholu krátce zašpičatělé, dvojitě ostře pilovité s výraznou žilnatinou, na podzim žluté až hnědé. Hypokotyl je krátce chlupatý. Listy jsou na bázi s typickými střelovitými výběžky čepele, která je asi 10 mm dlouhá, kožovitá, lysá. Klíční list je krátce řapíkatý, na řapíku krátce chlupatý. První listy vyrůstají střídavě na řídce chlupatých a tuhých stonkových článcích, jsou široce vejčité až vejčité, 20 – 25 mm dlouhé a postupně větší, dvojitě ostře pilovité, krátce řapíkaté, s čárkovitými palisty a zpeřenou žilnatinou. Listy jsou chlupaté pouze na rubu na žilkách a na konci palistů, jinak lysé a v mládí řasnatě složené.
Kvete nevýrazně od dubna do května. Květy jsou jednodomé: samčí květenství tvoří převislé 3-5 cm dlouhé jehnědy na loňských větévkách, svazčité samičí jehnědy s trojlaločnatými listenovými obaly rostou na nových letorostech.
Plodem je drobný oříšek ukrytý v trojlaločnatém listenovém obalu (křídle), který je po opadu listů výrazně nápadný. Plody jsou v obrysu oválné, silně zploštělé. Na bázi plodu je oválný pupek plodní, na vrcholu zoubkovité zbytky okvětí, na hřbetní i břišní straně je několik výrazných žeber. Plody jsou trvale upevněny po dvou ve velkém, trojlaločném obalu, jeho střední lalok je dlouhý asi 4 cm, postranní asi 1,5 cm. Obal je lysý, slabě lesklý, má jemnou žilnatinu a světle hnědou barvu. Oplodí je lysé, hladké nebo jemně vrásčité, má zelenohnědou nebo zelenošedou barvu. Nažka je asi 7,5 mm dlouhá a 5 mm široká.
Habr se rozmnožuje pouze generativně, ale snadno se také obnovuje s pařezů. Kulturní odrůdy se množí vegetativně. Začíná plodit mezi dvacátým a čtyřicátým rokem a plodí každý rok nebo každý druhý rok. Plody zrají v říjnu a opadávají v listopadu. Semenáčky se objevují v dubnu až květnu. Klíčivost si semeno udržuje jeden až dva roky.
Bohatá kořenová soustava je mělká. Habr patří také mezi meliorační dřeviny a používá se ke zpevňování svahů před erozí.
Habr je rostlinou polostinnou. Roste v hájích a smíšených lesích nižších poloh až do nadmořské výšky 800 m. Na našem území je tento strom velmi významnou složkou lesních komplexů u nížiny až do pásma pahorkatin. Místy vytváří porosty zvané habřiny, častěji roste spolu s dubem, ve vyšších polohách s bukem, lípou a jasanem.
Je nenáročný na půdu, snese téměř jakékoli podmínky, ale lépe se mu daří v půdě propustné a živné. Snese alkalické až kyselé prostředí i relativně vysokou hladinu spodní vody. Proto je i mimo jiné nezaměnitelný unikát mezi listnáči. Habr můžete vysadit jak na stinném, tak i na slunném místě, navíc snáší vyšší půdní vlhkost než buk. Toleruje také krátkodobé zamokření kořenů.
Do živého plotu se vysazují 2-4 rostliny na metr živého plotu. Nejčastěji se vysazují o výšce sazenic v rozpětí 80-100 cm až po 180-200 cm. Je možné bez problémů sázet i větší, ale většinou není potřeba živý plot větší výšky. Habry jsou velmi odolné vůči mrazu, snášejí vedro a ročně přirůstají 25 až 35 cm.
Po výsadbě je dobré je zalít alespoň 10 litry vody a zamulčovat kůrou. Mulčování je velmi důležité, protože potlačuje růst plevelů a pomáhá udržet cennou vlhkost okolní půdy. Zde je příklad zasazených 80 cm vysokých rostlin ve druhém, třetím a pátém roku růstu:
Dobře snáší seřezávání, výborně snáší hluboký zmlazovací řez, proto je často používán v živých plotech. Snadno zmlazuje z kořenů a má ohromnou regenerační schopnost. Řez provádíme jednou až dvakrát ročně. Poprvé řežeme koncem června. Druhý řez je možný do konce února.
Pokud se vám příliš nelíbí jehličnany, ale přesto chcete mít neprůhledný živý plot i v zimním období, je právě ideální habr obecný. Jeho staré listy totiž zůstávají na větvích až do jara a opadávají s příchodem nových jarních svěže zelených listů.
Nejkrásnější je habr na jaře, kdy se rozvíjejí mladé, světle zelené zvlněné lístky. Stejně jako buk vnese na zahradu laskavou jarní atmosféru. Buk ale opadává dříve. Na podzim habry zazáří jasně žlutou, až žlutohnědou barvou listů.
Také ptáci mají habrové ploty v oblibě. Husté, často překřížené větve jim poskytují ochranu a vytvářejí dokonalá místa pro hnízdění.
Kromě využití v zahradních a sadových úpravách má svůj význam i v hospodářství. Poskytuje také cenné tvrdé dřevo, z tuzemských dřev je nejvýhřevnější. Slouží pro výrobu různých nástrojů a zpracovává se v kolářství, nástrojářství a modelářství. Vyrábějí se z něj i pažby na zbraně, kuželky a stoly pro řezníky.
Z kultivarů se pěstují zejména Carpinus betulus „Columnaris“ s hustou kuželovitou korunou a sporým vzrůstem. Dále velmi populární Carpinus betulus „Fastigiata“ s větší volnější kuželovitou korunou, která není ani tak ve sloupovité, ale spíše se vyvíjí hustý, formální, pyramidální obrys s bezkonkurenční symetrií. Dosahuje výšky 12-15 m šířky 5-9 m ve spodní části koruny.
Ostatní kultivary pouze zmíním, ale k většímu rozšíření u nás zatím nedošlo. Je to například Carpinus betulus „Quercifolia“ s menšími laločnatými listy připomínající list dubu (Quercus). Carpinus betulus „Asplenifolia“ a „Incisa“ – oba mají hluboce řezané listy, takže zuby jsou spíš jako laloky. Carpinus betulus „Globosa“ – zaoblený hustý strom bez terminálu. Je pomalu rostoucí, dosahující 4-7 m výšky. Carpinus betulus „Pendula“ – různě převisle smuteční, značně se liší ve velikosti podle podmínek ve kterých roste. Carpinus betulus „Purpurea“ – mladé listy má více méně červenavě zelené při rašení, postupně zezelenají.
Dále jsou zde i jiné druhy habru, převážně původem z Asie, jako například Carpinus japonica – úzce podlouhlé, kopinaté listy, při rašení načervenalé. U nás nemají prakticky opodstatnění, tudíž další netřeba zmiňovat. To až v nějaké další samostatné kapitole.
