Čarověníky, jejich rozdělení a názvosloví
Zajímavým přírodním úkazem jsou záhadná rostoucí „hnízda“ ve větvích stromů a keřů. Jsou to čarověníky, lidově nazývané čarodějné metly, či čaridějná nebo hromová košťata, věníky a podobně. Výraz čarověník je složen ze slova věník, které je zastaralým označením pro trs nebo svazek větviček a zachycuje vzhled objektu. První část slova vystihuje jeho neobyčejnost, domnělý nadpřirozený původ, snad i magickou moc. Výrazy stejného obsahu jsou používány v celé řadě jazyků. Například v angličtině, kde jsou označovány jako „witches‘ broom“, či v němčině „Hexenbesen“.
Čarověník je shluk znetvořených větví, vyrůstajících na stromech či keřích bez obvyklé pravidelnosti a zákonitosti. Větve vyrůstají z jednoho místa z normálně rostoucích větví a vytváří se na nich velké množství pupenů. Čarověníky mohou být různých velikostí a tvarů (metlovité, hnízdovité, apod.), s různou hustotou větví a jejich uspořádáním.
Nevyskytují se ovšem pouze na dřevinách, ale hojnou měrou i na bylinách, kde vznikají obdobné deformované útvary. Často tak bývá znetvořena i celá rostlina.
Z hlediska vzniku můžeme čarověníky rozdělit do dvou skupin.
První skupinu tvoří čarověníky, jejichž původcem jsou houby, viry, fytoplazmy, vyšší rostliny anebo živočichové. Ve všech těchto případech se jedná o růstové anomálie, způsobené životní činností jiných organismů, které na rostlině parazitují a projevem toho je čarověníkové bujení. Je to tedy onemocnění organismu, které neznamená jeho genetickou změnu.
Druhá skupina zahrnuje čarověníky, které jsou výsledkem somatické pupenové mutace či gametické mutace. U této skupiny tedy dochází ke genetické změně.
Názvosloví čarověníků
Pro zřetelné rozlišení obou skupin bylo navrženo pro čarověníky vznikající v důsledku činnosti patogenních organismů ponechat název čarověník a čarověníky, které jsou výsledkem somatické pupenové mutace či gametické mutace nazývat pojmem věník. Toto označení má však význam, a je používáno pouze v odborné české literatuře, jelikož zahraniční literatura pro pojem věník nemá vhodný ekvivalent a navíc tento pojem vůbec nezná. Je v ní užíváno pouze univerzální označení čarověník. K označení čarověníkového, resp. věníkového původu rostliny se používá zkratka WB, z anglického „witches‘ broom“, nebo HB, z německého „Hexenbesen“.
Pěstování a péče o čarověníky
Nejdůležitější pro úspěšné pěstování čarověníků je, stejně jako u všech rostlin, správný výběr stanoviště. Nároky čarověníků na půdu a prostředí vycházejí z nároků původních druhů a jsou spolu se základní charakteristikou druhu uvedeny v knize Ing. Miroslava Kostelníčka – Čarověníky v naší zahradě v kapitole „Doporučené kultivary čarověníků“.
Obecně se však dá říci, že čarověníky jsou vzhledem k vysokému obsahu cytokininů odolnější než původní druhy. Navíc díky svým malým rozměrům (velikost kořenového systému je přímo úměrná velikosti nadzemní části) nevyžadují tak hluboké a živné půdy, což je velkou výhodou v zahrádkách a předzahrádkách, kde bývá zpravidla jen nedostatečná výška navezené zeminy.
Existuje ale i několik pravidel, platících pro více druhů zároveň. Např. bíle a zlatě panašované části jehličnanů jsou díky nízkému obsahu chlorofylu citlivé na popálení sluncem a namrznutí a je proto nutné je vysazovat do chráněných poloh. Naproti tomu sivé a namodralé kultivary se považují všeobecně za odolnější. Rozhodneme li se v určité lokalitě vysadit druh choulostivý, úzkostlivě dbáme o kvalitu půdy, způsob a termín výsadby, zálivku, hnojení a pravidelnou péči. Toto pravidlo platí obecně pro všechny pěstební nároky dřevin. Je-li některý z nich méně vyhovující, snažíme se, aby všechny ostatní byly optimální.
Výsadba a péče o čarověníky je detailně popsána v již zmíněné v knize Čarověníky v naší zahradě, kde je rozdělena na dvě části – pěstované ve volné půdě a v nádobách. Podrobně jsou zde rozebrány kapitoly: Termín, hloubka a technika výsadby, půdní reakce (pH), zálivka a péče po výsadbě.
Rady v ní uvedené laicky popisují nejdůležitější problémy s pěstováním dřevin a jsou použitelné pro všechny druhy okrasných dřevin.
Za zmínku stojí uvést níže zmíněný způsob množení čarověníků, který je poněkud v praxi ojedinělý.
Vysoké roubování čarověníků
Vysoké roubování čarověníků je velmi zvláštní a v praxi málo častý způsob množení čarověníků. Uvádím jej však pro celkové doplnění kapitoly o jejich rozmnožování. Obzvláště pak u čarověníků jehličnatých, u nichž je roubování venku velmi obtížné a ujímavost nízká, jde o specialitu zasluhující si naší pozornost. Více v knize Čarověníky v naší zahradě.
Na podnože keřovitého vzrůstu je možné naroubovat několik čarověníků na jednotlivé větve a získat tak zajímavé habituelní formy, připomínající svým vzhledem bosaje či pravidelně stříhané tvary. Čarověníky však na rozdíl od nich nevyžadují neustálý a pravidelný řez, který je u těchto přísných tvarů naprosto nezbytný. Více v knize Čarověníky v naší zahradě.
